Výjimkou je nevhodný zdravotní stav nebo prokazatelné narušení „individuální autonomie“ (třeba náboženské).

Ústavní soud odmítl stížnost rodičů, kteří dostali pokutu celkem 12 000 korun za to, že soustavně odmítali, aby se jejich nezletilý syn podrobil předepsaným povinným očkováním. Argumentovali tím, že očkování má vedlejší účinky a oni s ním nesouhlasí.

Pět let sporů

Případ začal před pěti lety, kdy Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje rozhodla, že se rodiče dopustili přestupku, když svého syna odmítali nechávat očkovat.

Kauza se pak postupně přesouvala na Ministerstvo zdravotnictví ČR, k Městskému soudu Praha a Nejvyššímu správnímu soudu. Kromě městského soudu ostatní instituce rozhodly, že se rodiče opravdu dopustili přestupku.

Nyní případ definitivně uzavřel až Ústavní soud. Rozhodl bez ústního jednání a bez přítomnosti účastníků. Potvrdil pokutu, kterou rodiče dostali; dítě však už asi stejně nikdo očkovat nebude…

Zákrok i bez souhlasu

Ústavní soud konstatoval, že očkování samozřejmě není na místě, pokud by zdravotní stav očkovaného bránil podání očkovací látky, což podle soudu posoudí praktický lékař. Dítě však žádnou takovou kontraindikaci nemělo.

Ústavní soud rovněž odmítl argumentaci, že podle Úmluvy o lidských právech a biomedicíně nesmí být člověk podroben zákroku v oblasti péče o zdraví bez svého souhlasu (či souhlasu svého zástupce). Tatáž úmluva totiž stanoví, že toto právo může být omezeno např. v zájmu ochrany veřejného zdraví, kam se dá očkování zařadit.

Svědomí? Neprojevovalo se konzistentně

A soudci nepřijali ani tvrzení rodičů (či jejich právníka), podle níž vakcinaci dítěte odmítli z důvodu svého svědomí.

Tady bylo zdůvodnění soudu složitější. V podstatě jde o to, že podle soudu by důvody svědomí (do nichž se dá zařadit i náboženské přesvědčení, jež by mohlo lékařskému zákroku bránit) měly být projevovány konzistentně po celou dobu případu, avšak rodiče s nimi přišli až v jeho pozdější fázi.

Odmítnout očkování je i tak možné

Ústavní soud současně připustil, že v zájmu ochrany „individuální autonomie“ (svědomí, náboženské víry) nesmějí úřady ve výjimečných případech povinné očkování vynucovat.

Z kontextu jeho nálezu však vyplývá, že toto přesvědčení by dotyčný měl projevovat konzistentně a prokazatelně. Tedy přinejmenším tak, aby to i soudci mohli za konzistentní a prokazatelné uznat.

Plný text nálezu Ústavního soudu najdete zde.

Čtěte také: Očkování proti klíšťové encefalitidě trhá rekordy. Bojí se lidé klíšťat?