V čem spočívají výhody tohoto přístroje?

Následující informace vycházejí z podkladů Kliniky ušní, nosní a krční 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole. Stručnou verzi najdete zde.

Kochleární implantáty byly u nás poprvé vyzkoušeny na počátku 90. let u ohluchlých dospělých pacientů, kteří se před ztrátou sluchu domluvili a díky mluvenému slovu dokázali číst a psát.

Impulzem pro využití léčby u dětí se pak stala implantace přístroje českému chlapci ohluchlému po zánětu mozkových blan, kterého v roce 1992 v Hannoveru operoval jeden z průkopníků kochleárních implantací, prof. Dr. Ernst Lehnhardt.

O rok později byly již v Praze, ve Fakultní nemocnici Motol, implantovány další dvě děti a v roce 1994 vzniknul program kochleárních implantací u dětí při FN Motol.

Už přes 500 pacientů

Během uplynulých 20 let bylo v České republice operováno více než 500 pacientů. Rozvinula se zde pražská škola rehabilitace implantovaných dětí s výsledky srovnatelnými s nejlepšími zahraničními centry. Postupně vznikla síť 16 specializovaných pedagogických pracovišť na celém území naší republiky, která se na rehabilitaci komunikačních schopností u malých pacientů podílejí.

O vyšetřování, předoperační a pooperační rehabilitaci a vlastní zavedení implantátu se stará tým odborníků Centra kochleárních implantací u dětí v České republice při FN Motol. Užší tým zahrnuje foniatra, čtyři logopedky, klinického psychologa, čtyři ORL lékaře a dva klinické inženýry. Širší tým potřebuje spolupráci dalších lékařů motolské nemocnice – dětské ORL odborníky, specializované rentgenology, anesteziology, neurology, oční lékaře, genetiky a dětské lékaře.

60 % pacientů může do běžné školy

Zavedení kochleárních implantací u dětí s vrozenou ztrátou sluchu znamená převrat v jejich rozvoji. Aktuální údaje hovoří o tom, že s dobrou rehabilitací mají šanci naučit se mluvit. Zhruba 60 % pacientů studuje na běžných školách – v souboru jsou i první absolventi vysokých škol.

„Nositelé kochleárních implantátů se zapojují prakticky do všech běžných činností a v každodenním životě již nepotřebují asistenci tlumočníka. Znám pacienty, kteří se naučili cizí řeč, dokážou poslouchat hudbu a telefonovat. Omezení nepociťují ani v oblasti sportu, díky speciálním úpravám některých přístrojů mohou s implantátem dokonce plavat,“ uvádí doc. MUDr. Zdeněk Kabelka, Ph.D., vedoucí Centra kochleárních implantací u dětí v České republice při FN Motol.

Nejlepší výsledky mezi prvním a třetím rokem

Vyvíjející se mozek potřebuje sluchové informace, jinak vlivem tzv. plasticity mozku se nevyužívané části mozkové kůry zapojí pro jinou činnost a nedrážděný sluchový nerv atrofuje. Z tohoto důvodu je nejvhodnější implantaci provést mezi 1. a 3. rokem věku, kdy už je ověřena sluchová porucha a z anesteziologického hlediska je podstatně nižší riziko komplikací než v 1. roce života.

Za určitou hranici lze považovat 6 let věku, kdy již mozek sluchové centrum přepojil pro jiné účely a implantát nedokáže adekvátně využít.

Dosud mohly být implantovány všechny děti, u kterých byla pravděpodobnost využití přístroje k rozvoji komunikace. Na klinice probíhá průběžně vyšetřování, vyhodnocování a zařazování k operaci. Rehabilitace slyšení je poměrně složitá, proto základní nácvik začíná již po prvních vyšetřeních ukazujících velmi těžkou poruchu sluchu, po nasazení velmi silných sluchadel. Po zavedení implantátu rehabilitace pokračuje a postupný rozvoj rozumění se vyhodnocuje každým rokem.

Funkce přístroje

Kochleární implantát se skládá ze dvou hlavních částí – zevní a implantované. Zevní část obsahuje mikrofon, procesor na zpracování zvukové informace v rozpětí řečových frekvencí a vysílací cívku se středícím magnetem. Implantovaná část je umístěna v podkoží, na kosti za uchem, a skládá se z přijímací cívky se středícím magnetem, přijímače-stimulátoru a svazku elektrod, který se zavádí dovnitř hlemýždě.

Mikrofon přijímá zvukový signál a předává jej do vlastního řečového procesoru. V procesoru se zvuk digitalizuje, prochází sadou filtrů a dochází ke kódování informace (neboli utváření kódovací strategie), která má být předána. Cílem je vybrat podstatnou informaci pro porozumění řeči. Zakódovaný signál prochází vysílací cívkou, elektromagnetickou indukcí se přenáší na přijímací cívku a v implantovaném procesoru – přijímači-vysílači je signál dekódován. Následně jsou vybraným elektrodám vyslány v rychlém sledu stanovené impulsy. Proces se opakuje v závislosti na maximální stimulační frekvenci a počtu stimulovaných elektrod, takže výsledný sluchový vjem je velmi podobný vjemu normálnímu.

Elektrody, které jsou rozmístěny v hlemýždi, jsou stimulovány dvěma způsoby – pomocí tonotopického principu a na základě změny frekvence. V současnosti nejrozšířenější strategie předávání informace využívají obou principů, případně jejich kombinace, a mají v průměru srozumitelnost mluvené řeči přes 80 %.

Postup při zavádění implantátu

Zavedení kochleárního implantátu předchází vyšetření, při kterém odborníci určí sluchovou vadu a stanoví indikaci s pravděpodobností příznivého výsledku pomocí baterie testů. Současně sledují rozvoj dítěte se sluchadlem minimálně po dobu šesti měsíců. Po implantaci nastává období hojení rány (6 týdnů), poté opakované nastavování prahů dráždění a hladiny příjemného slyšení a rehabilitace. Kontroly nastavení musejí být v prvém roce poměrně časté – až deset kontrol, protože dochází ke změnám ve „zlepšování“ vnímání.