Ministerstvo zdravotnictví vysvětluje, proč se nechat očkovat

Chce tak opravit informace, které se objevují v médiích.

Následující argumenty ve prospěch očkování se můžou hodit při debatách s pacienty. Připravil je pro ministerstvo zdravotnictví prof. MUDr. Roman Chlíbek, Ph.D., vědecký sekretář České vakcinologické společnosti a vedoucí katedry epidemiologie Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové.

V poslední době se v médiích objevují tvrzení popírající podstatu povinného očkování, hovoří dokonce o jeho škodlivosti. Ministerstvo zdravotnictví tedy považuje za podstatné tyto nepodložené a často velmi hrubě zkreslené informace uvést na pravou míru.

Vysoká proočkovanost není neměnný stav

Česká republika se řadí mezi světovou špičku v oblasti proočkovanosti populace. Díky tomu se u nás již několik desítek let neobjevují nebezpečné a život ohrožující nemoci.

Tento stav ovšem není neměnný. Dokazují to mj. příklady z řady evropských zemí. Snížení úrovně tzv. kolektivní imunity, která je důsledkem vysoké míry proočkovanosti v populaci, s sebou může přinášet infekce, které jsou považovány laickou veřejností za vymýcené.

Jako příklad z posledních let může posloužit sousední Německo, kde propukla v roce 2009 epidemie spalniček, při níž onemocnělo 1 200 dětí. V té době přitom bylo u našeho souseda proti této nemoci očkováno 91 % lidí, tedy bezpochyby velká (ovšem nikoli dostačující) část populace.

Před dvěma lety se s mnohem rozsáhlejší epidemií spalniček potýkala také Francie. Zde při velmi obdobné proočkovanosti populace onemocnělo touto chorobou 10 000 lidí, dva z pacientů nemoci podlehli. Tyto příklady snad dostatečně dokazují fakt, že očkování má smysl a že riziko nákazy nemocí, o nichž si myslíme, že se vyskytují už jen na stránkách učebnic, stále trvá.

Očkování je stále nejúčinnější

Lékařská věda dnes nezná modernější a účinnější nástroj proti nebezpečným nemocem, než je očkování. Jedná se navíc o nástroj bezpečný.

Vakcíny jsou podrobovány mnohem přísnějším kontrolám, než jaké probíhaly v době našich rodičů. Než se vakcína dostane na trh, je prověřována hned ve třech fázích klinického hodnocení, a to jak na evropské, tak i světové úrovni. Všechny nežádoucí účinky, tedy i ty v zanedbatelné pravděpodobnosti výskytu, jsou plně prezentovány.

Rozhodně se musím ohradit vůči tvrzení, že by o těchto skutečnostech nebyla informována lékařská veřejnost. Ta si nakonec výčet vedlejších účinků může přečíst na příbalovém letáku stejně jako veřejnost laická. Účinky jsou to v naprosté většině případů velmi mírné a krátkodobé – jedná se například o zarudnutí či bolest v místě vpichu, očkovaný může případně dostat horečku. Každý lékař také pochopitelně vyhodnocuje aktuální zdravotní stav pacienta a očkování odkládá v případech, kdy není vhodné (například při akutním horečnatém onemocnění). Naopak lehké nachlazení či mírné projevy sezonní alergie nejsou překážkou.

Nebezpečí hliníku patří do kategorie mýtů

Z kategorie mýtů jsou pak tvrzení o poškozeních organismu, která by měla být způsobena přítomností hliníku v očkovacích vakcínách.

Zastánci těchto dezinformací pravděpodobně vychází z mylné studie britského lékaře Andrewa Wakefielda z roku 1998. Tento lékař, který vinil některé vakcíny z vyvolání autismu, byl mimochodem kvůli svému pochybení vyřazen z registru lékařů ve Velké Británii.

Nic na tom nemění fakt, že po očkování může dojít k nežádoucí reakci a jsou případy uznaných odškodnění. Žádný léčivý přípravek, tedy ani vakcína není 100% bezpečný. Na druhé straně existují obecně uznávané a vědecky doložené studie, které nenašly důkaz, že by hlinité soli ve vakcínách způsobovaly nějaké závažné nebo dlouhotrvající reakce.

Ve vakcínách jich je dnes čtyřikrát méně, než se užívalo dříve, například v době očkování rodičů dnešních dětí. Použitá sůl je navíc ve vodě nerozpustná, jen část proniká do krve a je poté postupně odbourávána a vylučována.

Upouštět od očkování znamená zvyšovat riziko

Odmítání očkování je popírání smyslu předcházení vzniku nemoci a spoléhání se na mírný průběh nebo zázračnou léčbu.

Jak již bylo řečeno v úvodu, v zemích, kde proočkovanost klesla, se již téměř vymýcené nemoci začaly znovu objevovat. Některé z nich, jako například spalničky a s nimi spojená pneumonie či encefalitida, ohrožují životy.

Naprosto bez nadsázky lze tedy říci, že očkováním chráníme životy svých dětí i životy své. Očkování dokáže ochránit malé děti před nemocemi, se kterými by jejich imunitní systém ještě neuměl bojovat. Jedná se o tak účinný nástroj, že některé vakcíny ochrání až 99 osob ze 100.

Pokud bychom od očkování upouštěli, nepovede to k ničemu dobrému. Našim dětem tím život kvalitnějším neučiníme, naopak je vystavíme riziku, že se v budoucnu budou potýkat s chorobami velmi závažnými.

Zdroj: Web Ministerstva zdravotnictví ČR zde.

Odeslat tento příspěvek Odeslat tento příspěvek Níže můžete zanechat komentář.

Přidat komentář

K přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Powered by WordPress | Designed by: Psprint San Francisco | Thanks to homeinbayarea.com
Design Downloaded from free wordpress themes | free website templates | Free Web Icons | Funny Sport Videos.