Dlouhou dobu etické komise odmítaly tuto operaci povolit, protože ji považovaly za morálně i zdravotně neodůvodnitelnou.

Na tiskové konferenci v Bostonu nyní vystoupila žena, které chirurg českého původu Bohdan Pomahač se svým týmem v únoru transplantoval obličej od zemřelé dárkyně. Podle informací bostonské nemocnice Brigham and Women’s Hospital se tím MUDr. Pomahač, absolvent olomoucké medicíny, stal s pěti provedenými úspěšnými transplantacemi obličeje „světovým rekordmanem“.

Vlastní tvář ženě (původním povoláním zdravotní sestře) zničil bývalý manžel, který ji polil chemikáliemi. Lékaři ženě zachránili život, zrak a nakonec jí i vrátili lidský vzhled, i když samozřejmě stopy po operaci zůstanou znatelné. (Na snímcích poskytnutých nemocnicí vidíte její původní podobu, vzhled po znetvoření a podobu současnou, po transplantaci.)

Žena nyní vysoce ocenila, že se s novým obličejem může začleňovat do normálního života. Znovu tak potvrdila, že tento zákrok má pro pacienty nepopiratelný význam.

Ještě před pár lety však etické komise odmítaly transplantaci obličeje povolit.

Zbytečné a nebezpečné?

Komisím vadil fakt, že pacient po transplantaci cizích tkání musí zpravidla celý život brát imunosupresiva. Tím se stává náchylnějším k infekcím a dalším potížím. Toto riziko je přijatelné, když transplantace zachrání pacientovi život. Jenže transplantace tváře se považovala jen za kosmetickou operaci.

Druhým důvodem odmítání byl fakt, že se tvář pacienta změní. Po transplantaci nevypadá stejně jako dárce obličeje, protože přenesené svaly se na jeho tváři přizpůsobují kostem jeho lebky. Avšak i tak zmizí pacientova původní podoba. Vypadá jako jiný člověk, ovšem s tím, že stopy po chirurgickém zákroku v tváři zůstanou.

Etické komise namítaly, že pacient změnou tváře definitivně ztrácí svou vnější identitu: nejenže se nepozná sám v zrcadle, ale nepozná jej ani jeho rodina a přátelé. Transplantace obličeje se tedy považovala za zbytečně rizikovou a ještě pro pacienta psychicky nezvládnutelnou.

Zlom přinesl poslanec

Tento názor se začal měnit na přelomu let 2005 a 2006. Tehdy francouzský tým, který vedli chirurgové Jean-Marie Dubernard a Bernard Devauchelle, transplantovali osmatřicetileté ženě, těžce pokousané psem, nos, rty a bradu od jiné ženy, která spáchala sebevraždu.

Těžko posoudit, jakou roli při získávání povolení k operaci hrál fakt, že lékař Jean-Marie Dubernard byl současně také poslancem francouzského parlamentu.

Po úspěšné transplantaci byli chirurgové v odborných kruzích ostře napadáni, že jejich zákrok nebyl nutný. Odpověděli přímým útokem – vzali pacientku na významné lékařské kongresy, které se zrovna konaly v americkém Tucsonu a pak ve francouzském Amiensu. Pacientka tam jasně řekla, že je šťastná, protože má konečně vlastní obličej. I když nebyl dokonalý. Na ženině tváři se skvěl povislý ret odkrývající horní zuby a stále lehce pootevřená ústa.

Jiné lékařské postupy umožňují přenos pokožky z těla pacienta na obličej, anebo přenos kousku jeho vlastní kyčelní kosti, která dokáže opravit třeba dolní čelist po nádoru. Nehrozí problémy s imunitou, ale pacient nedokáže pokožkou hýbat, jeho obličej vypadá jako maska.

Tehdy se poprvé potvrdilo, že pacient snese novou tvář, ale nechce masku. Cesta k transplantacím obličeje byla otevřena – i doktoru Pomahačovi. O tom, že transplantace obličeje je správná, už dnes nikdo nepochybuje.

Více informací o jím uskutečněné operaci, včetně videa a animací, najdete (v angličtině) na webu nemocnice zde.

Čtěte také: Bez jizev: odstranění apendixu přes pupek a žaludek