Australští vědci hlouběji nahlédli do vnímání jevu, který reálně existuje, ale moc mu nerozumíme.

Že hypnóza může mít terapeutické využití při léčení neuróz, poruch spánku či závislostí i že se dá za určitých hodně nestandardních podmínek použít místo anestetika, je známo.

Proč však hypnóza funguje, příliš jasné není.

Teď se alespoň poodhaluje tajemství otázky, proč na některé lidi hypnóza působí více a na jiné méně.

Horší mezilidské vztahy, snadnější hypnóza

Richard Bryant z Univerzity Nového Jižního Walesu v Sydney při testech s dobrovolníky už dříve zjistili, že hypnóze snáze podlehnou ti lidé, kteří mají specifické formy receptoru pro oxytocin – hormon, který mimo jiné zvyšuje společenské vazby, důvěru a (mateřskou) lásku.

Konkrétně: některé osoby se specifickou podobou genu pro oxytocinový receptor hůře navazují vztahy s jinými lidmi a dokonce se u nich projevuje vyšší riziko autismu. A titíž lidé také snáze podlehnou hypnóze.

Další souvislosti?

Nyní Bryant vyzkoušel na 185 dobrovolnících autohypnózu, při níž se účastníci pokusu sami dostávali do hypnotického stavu s pomocí zvukové nahrávky navozující příslušnou situaci.

I v tomto případě měl nástup hypnotického stavu souvislost s variantou genu pro oxytocinový receptor.

Vědci teď uvažují, zda na podobném principu není založena i podvědomá ochota „cítit“ účinky placeba. To se ovšem teprve musí ukázat.

Zdroje:

Psychoneuroendocrinology, doi: 10.1016/j.psyneuen.2013.03.002

Nature, doi: 10.1038/nature.2013.12836

Čtěte také: Překvapení: bypass žaludku působí na geny a zmírňuje diabetes