Pár přehledných informací, které se lékaři neztratí, i když epidemiologie není jeho oborem.

Nemoc ebola: Krvácivá (hemoragická) horečka, pacient krvácí ze všech tělních otvorů, což je způsobeno tím, že virus poškodí stěny krevních cév. Choroba své jméno dostala podle říčky Ebola, která protéká dnešní Demokratickou republikou Kongo v místech, kde byla nemoc poprvé popsána v roce 1976. Od té doby se epidemie objevila vícekrát, nikdy se však nerozšířila tak jako nyní.

Virus ebola: Původce choroby, patří mezi filoviry, podobně jako obdobně působící virus Marburg. Má pět známých kmenů, z nichž tři napadají člověka a dva zvířata (opice, prasata).

Přenos choroby: Rezervoárem viru jsou místní živočichové, zejména kaloni, ale zřejmě i další. Od nich se nakazí lidé. Infekce mezi lidmi se pak dále šíří hlavně kontaktem s krví a dalšími tělními tekutinami (močí, slinami, stolicí), ale i dotekem s poraněnou pokožkou nemocného.

Inkubační doba: Dva dny až tři týdny od nákazy, nejčastěji však 8 až 10 dnů. Zdá se, že v tuto dobu ještě nakažený infekci nepřenáší na jiné.

Příznaky nemoci: Zpočátku nejasné, u postiženého se nejdříve objeví horečka, slabost, bolesti svalů a bolest v krku, poté následuje zvracení a průjmy. To se ovšem shoduje s příznaky jiných v Africe obvyklých nemocí (včetně malárie či cholery). Teprve později začíná nemocný krvácet (výjimečně se však krvácení vůbec neprojeví).

Mortalita: U minulých epidemií 50 až 90 % nakažených, u současné epidemie je něco přes 60 %. Virus poškozuje vnitřní orgány, zejména játra, a nemocný může zemřít během několika dnů. Podle posledních oficiálních zpráv počet infikovaných překročil 4 tisíce, počet zemřelých 2 tisíce. Strach z nemoci však ochromuje život v celých oblastech rovníkové západní Afriky.

Terapie: Tlumení příznaků, rehydratace, podání plazmy či krve od osob, které nákazu přežily. Indikovaný lék neexistuje. Vzhledem k výjimečnosti situace povolily zdravotnické úřady podávat dva experimentální léky (ZMapp a TKM-Ebola), které však zatím vůbec neprošly klinickými testy, je jich nedostatek a vyžadují zacházení v tropech ne vždy dostupné (chlazení, infuzní podání). Reálná účinnost se zatím nedá určit. O dalších experimentálních preparátech se uvažuje.

Prevence: Neexistuje žádná vakcína (jednu vyzkoušela na zvířatech společnost GlaxoSmithKline a zvažuje, že ji uvolní i bez obvyklých klinických testů). Základem prevence je přísné dodržování hygienických pravidel – v infikované oblasti si nepodávat ruce, nepoužívat společný ručník ve veřejné umývárně, dodat co nejlepší ochranné prostředky zdravotníkům…

Rozšíření viru do Evropy: Je možné, ale spíše v izolovaných případech lidí, kteří infikováni přicestují z rovníkové Afriky. Podle dostupných informací virus potřebuje k šíření tropické teploty.

(Text byl sestaven zejména s využitím informací časopisu New Scientist.)