Je zarážející, jak   se u nás životní styl lidí nadále zhoršuje, i když všude jinde, včetně bývalých  socialistických zemích, je tomu naopak. Je to zase nějaká česká  zvláštnost, která nás rozhodně nectí…

Podle mého názoru je to důsledek  rozvratu oboru „public health“ v devadesátých letech, kdy  se jaksi  věřilo, že  opatření  na podporu zdraví jsou zásahem do soukromí, projevem autoritativního režimu a další podobné nesmysly. Důsledkem je také to,  že  většina lidí si myslí, že  iniciativy MZČR  ve smyslu podpory zdraví, tj. zákony omezující kouření a zejména    pití alkoholu i   promyšlené informační kampaně o škodlivých důsledcích kouření a alkoholizmu,  nemají význam.  Vždyť přece všichni všechno o souvisejích rizicích vědí… Já jsem přesvědčenam že nevědí, a pokud ano, tak jenom velmi povšechně.Vědět je jedna věc a společenská akceptovanost kouření a opíjení se,   je věc  jiná.   Pokud existují výraznější  omezení těchto jevů, je to také jasná zpráva pro veřejnost, že to je něco, co se dělat nemá… Ono to na lidi takto působí.  Ve vyspělých  zemích právě kombinace rozumné legislativy,  omezující  prokazatelná zdravotní rizika a zvyšování  zdravotního uvědomění,   přispěla k tomu, že se tam také prodlužuje zdravá déka života.  Zvyšování zdravotního uvědomění se děje různými cestami, například také tím, že v televizi a ve filmech se neustále  neukazují  kouřící a opíjející se lidé jako  norma. To je,  bohužel, česká realita.    Já už se na české filmy z tohoto důvodu ani nemůžu dívat.

Domnívám se, že  relativně dobré ukazatele zdraví  ovlivňuje u nás  (více než jinde)  zdravotnictví, které  odvrací předčasná úmrtí na preventabilní nemoci  /infarkty,  mrtvice aj.   Myslím, že už to  dlouho  touto cestou nebude možné.  Je skutečně nutné zaměřit se na katastrofálně nízkou gramotnost české populace,  zejména  mladých lidí. Ti kouří a  píjí nejvíce na světě.  Důsledky tohoto jevu se teprve dostaví, a nebude  to nic radostného.

Pro mně je také zarážející , že většina lidí si myslí, že jenom ekonomická motivace funguje, tj. že  pokud lidé budou muset za léčení  nemocí, ke kterým  sami ( alespoň částečně ) přispěli platit, tak se budou ke svému zdraví chovat lépe.  Jenomže to tak vůbec nefunguje, americké zdravotnictví, kde výše  pojistného zohledńuje rizika, a  které je také dlouhodobě nejdražší na světě,    je toho dobrým příkladem.  Zasvěcení vědí, co mám na mysli.

My zdravotníci bychom  měli  začít u sebe.  Například je celkem ostudné,  že  v areálech nemocnic se  běžně kouří, a to se týká  nejenom pacientů, ale také zdravotníků.

Čtěte také: Život Čechů se prodlužuje – ale jen o léta prožitá v nemoci