Ale neříkejte to svým pacientům, mohlo by jim to zvednout tlak. Navíc je tato studie sice politicky líbivá, ale ne moc přesvědčivá.

Bezprostředně po odchodu do důchodu následuje krátkodobé zlepšení zdravotního stavu, po němž však přichází zhoršení zdravotních parametrů, tvrdí studie, kterou vypracoval londýnský Ústav pro ekonomii (Institute of Economic Affairs), což je think tank  zaměřený na tržní ekonomiku.

Nespěchejte do důchodu?

Autoři této studie, výmluvně nazvané „Pracujte déle, žijte zdravěji“  (najdete ji v angličtině zde), propočítávají, že odchod do důchodu zvyšuje riziko vzniku klinické deprese o 40 % a riziko vzniku alespoň jednoho somatického onemocnění o 60 %. A vyvozují z toho, že by lidé měli odchod do důchodu odkládat, což je i vzhledem k blížícímu se kolapsu důchodových systémů docela rozumné.

Nepříliš přesvědčivá argumentace

Tvrzení, že vyšší věk odchodu do důchodu je nejen ekonomickou nutností, ale je to vlastně i moc dobrá věc ze zdravotních důvodů, se může líbit politikům, kteří znepokojeně hledí na věkové složení obyvatelstva. Možná tedy zmíněnou argumentaci využijí i u nás.

Jenomže ona moc přesvědčivě nepůsobí.

Potíž je samozřejmě v tom, jak rozpoznat, zda důchod (a s ním spojená změna životního stylu a přerušení některých sociálních vazeb) je skutečně příčinou vyšší nemocnosti. V praxi pochopitelně zůstávají pracovat i v důchodovém věku právě ti lidé, jimž to zdraví dovoluje; naopak kdo už se zdravotně necítí, těší se na odchod ze zaměstnání jako na smilování.

Jinak to vyjít ani nemůže

Pak ovšem porovnání „odpočívajících“ důchodců a pracujících důchodců nemůže nic jiného než ukázat, že mezi těmi prvními je více nemocných (jak spočítala i zmíněná anglická studie). Ale to ještě vůbec nemusí znamenat, že by na tom nemocní důchodci byli lépe, kdyby zůstali v práci. (Pokud by práce pro ně vůbec byla.)

V diskuzi na webu britské zpravodajské společnosti BBC, která o výzkumu informovala, se objevil i výmluvný individuální názor: „Šel jsem do důchodu před devíti lety, a je to nejlepších devět let mého dospělého života. Zeptali se při výzkumu vůbec nějakého důchodce?“