Editorial časopisu Gynekolog

Young has to old can

„Jakmile se z mládí začne dělat zásluha, tak je to špatné. Protože každej blbec – starej – byl taky jednou mladej blbec“. To řekl Jan Werich. Druhý český velikán humoru Jiří Suchý dodával „Taky jsem býval mladý, ale věděl jsem, kdy přestat“. Tak co s tím? Mladí lékaři automaticky předpokládají, že se jim všichni starší budou věnovat, učit je, že jim budou ochotně nechávat své místo u operačního stolu a také je automaticky zastupovat, budou-li „chybět“ pro nemoc svých dětí. Staří očekávají úctu a porozumění od mladších kolegů a pomoc při zvládání rutinních úkolů.

Samo stáří není zárukou větších kompetencí při zajišťování péče o pacienty.

Starší lékaři mívají více zkušeností, praktických znalostí, více trpělivosti, ale také více strachu. Staří mají zkušenosti s mládím i stářím. Mladým zkušenost stáří chybí.

Mladý rád pracuje, chce dokázat, že je dobrý (nejlepší). Miluje společnost.

Touží po všem novém, vzdělává se, nevynechá jedinou příležitost k cestování (kolem světa, na ferratu nebo k potápění), sportuje, pečuje o své tělo, chce být krásný, miluje sex, neděsí ho parkovací automaty ani Play station. Snaží se vydělat peníze, které mu umožní užívat života ve všech směrech.

Chodí na výstavy, koncerty, plesy, věnuje se nejrůznějším koníčkům, podle letory něco sbírá nebo hraje na klavír, maluje obrazy, čte nebo knihy píše, šlechtí zahradu, neskuhrá, nestěžuje si na všechny a na všechno. Měl jsem mladého strýce, který se v sedmdesáti učil bruslit, protože předtím na to neměl čas. Vyráběl skvělé víno z kedluben a rybízu. Komponoval „dechovku“, na kterou jsem mu psal slova.

Starý (á) má všeho po krk. Ve vytahaných džínech leží na kanapi u televize, kouří , popíjí pivo (ženy raději víno) a stěžuje si, že ty seriály (fotbaly) už nejsou, jak bývaly. Z domu vychází jen zřídka. Měl-li by si vybrat peníze z bankomatu, raději umře hlady. Přestal (a) vařit. Pro jednoho se nevyplatí cokoliv kuchtit. Jí především chleba se sádlem (marmeládou), párky a jogurty s müsli. Celý svět se proti němu (ní) spiknul. Nemá žádnou budoucnost. Naději na cokoliv. Čeká jen na smrt. Obtěžuje ho jakákoliv práce. Sex nepotřebuje. Neví, k čemu by byl, když už děti má a oni ho (jí) stejně nenavštěvují dost často. Žádného chlapa (ženskou) už nechce ani vidět. Soustředí se především na ztrátu zdraví. Bolest jeho (jejích) kloubů, migrénu a alergii na jaro znají všichni sousedi v ulici. Důchod má nebo bude mít mizerný, ale všechny možnosti k zlepšení svých bídných financí velkoryse zamítá. Musel by totiž dělat něco víc než vzdychat. Kadeřníka ani holiče nepotřebuje, kosmetika je moc drahá, masáže a cvičení ve „fitku“ jsou jen vyhazování peněz. Stejně to nikdo nedocení. K cestování není důvod. Vždyť doma je to nejkrásnější. Jen to počasí je čím dál horší.

Z řečeného je jasné, že starý může být člověk ve třiceti a mladý v osmdesáti.

Z matematického pohledu je věkový rozdíl důležitější než počet let od narození. Staré od mladých dělívá obvykle 20 let. Victor Hugo napsal: „Čtyřicítka – to je stáří mladých, padesátka – mládí starých“. A tak lze mezi mladé lékaře počítat ty, kteří nemají odbornou specializaci a všichni ostatní mohou být staří.

Nic ovšem neplatí všeobecně. Je zajímavé, že burn out syndrom bývá častější u mladších kolegů než u starších. Snad to plyne z nesplněných pracovních nebo rodinných očekávání. Všechny mladé mohu potěšit. V pětašedesáti je to pořád dobré. Nebojte se. Všechno funguje bezvadně, pokud jsme zdraví a snažíme se žít jako vždycky. Idioty a osoby naplněné nenávistí a žlučí ovšem potkávám bez ohledu na věk. Navrhuji proto, abychom proti sobě nestavěli kategorie mladí/staří, ale uvažovali výhradně v intencích dobří /špatní.

Tak jako je v pracovních týmech dobré, pracují-li spolu ženy i muži, tak je výhodné, jsou-li v kolektivu zastoupené všechny věkové kategorie rovnoměrně. To zaručí méně soutěživosti a více kooperace ve prospěch kvalitní péče o pacientky i naše blízké v rodině i v práci.

Nové učebnice vznikají ze starých učebnic, které vznikly z ještě starších učebnic. Myslím, že to napsal Erich Kästner. Nemůžu si vzpomenout. Dobře si ale pamatuji výrok K.H.Borovského, který jsem v mládí často dával k dobru: „Kdyby stáří dodávalo moudrosti, byl by dubový pařez největším mudrcem“! Už to neříkám. Zmoudřel jsem.

J.Tošner

Editorial časopisu Gynekolog, Volum 22, č.1, 2013, s.6, www.gyne.cz