Vědci vyřešili medicínskou záhadu, která přetrvávala přes šedesát let – rejekci druhé transfúze.

Začátkem padesátých let minulého století dostala šestašedesátiletá pacientka s nádorem tlustého střeva transfúzi krve – a nečekaně se u ní objevila silná odmítavá reakce.

Ukázalo se, že po předchozí (úspěšné) transfúzi se u ní vyvinula účinná protilátka proti nějaké neznámé molekule, jaká se vyskytuje v červených krvinkách téměř všech lidí na světě – jenom ne u téhle pacientky. Francouzský časopis Revue D’Hématologie ji nazval „pacientka Vel“, a tak se její krevní typ začal od roku 1952 nazývat Vel-negativní.

Je jich víc

Brzy se ukázalo, že pacientka Vel není sama. Jeden člověk tímto krevním typem připadá na 2500 osob. U něj následná krevní transfúze může vést k selhání ledvin či rovnou úmrtí.

Usilovné pátrání po viníkovi zřejmě končí až nyní. Francouzsko-americký tým objevil zákeřného pachatele – malinkou bílkovinu, kterou nazvali SMIM1 (Small Integral Membrane Protein 1).

Objev nebyl jednoduchý, bylo kvůli němu nutné testovat tisíce bílkovin. Pomohl při tom vysoce účinný hmotnostní spektrometr.

Nové testy

Jak výzkumníci informovali, zatím lékaři v některých nemocnicích zjišťují, zda někdo není Vel-negativní, pomocí protilátek od Vel-negativních lidí. Takových protilátek je mizivě málo, takže se obvykle pacienti netestují.

Po svém objevu však vědci nyní vyvinuli dva rychlé testy založené na DNA, pomocí nichž je možné určit Vel-negativní lidi i Vel-negativní krev, která je pro ně potřebná.

Jde o další krok ke vzdálenému cíli: personalizované medicíně, určené vždy zcela konkrétnímu pacientovi.

Zdroj: EMBO Molecular Medicine, 2013; doi: 10.1002/emmm.201302466