Vědci lépe prozkoumali méně známé riziko pro potenciální astronauty: změny v zásobování mozku krví.

Sci-fi knížky a filmy už po dlouhá desetiletí nechávají lidské hrdiny cestovat vesmírem. Z lékařského pohledu ovšem opomíjejí potenciální zdravotní rizika pro astronauty – od atrofie svalů po nemoc z ozáření v důsledku vystavení kosmické radiaci.

A co artérie?

Do výčtu rizik přispěl nyní tým z Floridské univerzity a z Ruské akademie věd. Výzkumníci zkoumali myši, které se vrátily po 30 dnech z vesmíru, kde pobývaly na ruské družici. Vědci se zaměřili na stav myších tepen, které zásobují svaly, pokožku a mozek.

Největší potíže se prokázaly v arteriích zásobujících krví mozek. Tělo myši i člověka je přizpůsobeno pozemské gravitaci, která táhne krev směrem k nohám. Při nižší či žádné gravitaci se krve do mozku dostane víc. A to zřejmě ovlivňuje jeho funkce. Americko-ruský tým zejména upozorňuje, že to ovlivní řízení procesu vidění.

Potíže s viděním hlásili i astronauti

Ostatně, projevili se to už i u lidí, astronauti občas hlásí lehké potíže s viděním způsobené zřejmě překrvením mozku.

Nejdelší nepřerušený pobyt ve vesmíru – 438 dní – má na kontě ruský kosmonaut Valerij Poljakov (nar. 1942), mimochodem lékař. (A ještě ke všemu pobýval na stanici Mir na oběžné dráze asi 400 km nad Zemí, kde ho před kosmickým zářením chránilo zemské magnetické pole.)

Cesta k Marsu a zpět, o níž občas i seriózně diskutují světové kosmické agentury, by lidem za stavu dnešní techniky trvala déle, zhruba dva roky.

Jestli by tohle zdravotně zvládli, je tedy docela těžká otázka.

Zdroj: Journal of Applied Physiology, doi: 10.1152/japplphysiol.00976.2014

Čtěte také: Anestezioložka poletí do vesmíru