Hodnotí při tom s odstupem výzkumy, jichž se účastnili mezi léty 1952 až 1974 a při nichž pod dozorem brali drogu.

PhDr. Petr Winkler a PhDr. Ladislav Csémy z Národního ústavu duševního zdraví kontaktovali 29 lidí, kteří v minulosti podstoupili aspoň jeden autoexperiment s užitím LSD v bývalém Československu. 22 oslovených s účastí ve studii souhlasilo.

Výsledky nyní publikoval časopis Journal of Psychoactive Drugs.

Proč brali výzkumníci drogy

Tehdejší testování muselo být dobrovolné, provedené v klinických podmínkách a pod dohledem lékaře. Testovaný přitom musel být odborníkem v oblasti duševního zdraví, popřípadě tento obor studovat.

Nejčastější motivací pro autoexperiment byla zvědavost a zájem, někteří z respondentů se zajímali zejména o možnost využít LSD v terapeutické praxi.

Žádný negativní efekt

Respondenti dnes uvádějí, že žádný z nich na sobě nepozoroval nějaký dlouhodobý negativní efekt experimentu. Naopak, 20 z 22 zmiňovalo efekt pozitivní, a to zejména v oblasti sebeuvědomění nebo bližšího vhledu do života lidí s duševním onemocněním.

19 respondentů uvedlo, že jejich zkušenost vedla k hlubšímu poznání sebe sama, 90 % dotázaných pak konstatovalo, že jim zkušenost pomohla v lepším porozumění duševně nemocným.

Většina respondentů by eventuální využívání LSD v dalším výzkumu či praxi schvalovala, avšak pouze za přísných specifických podmínek. Pokud by pokusná osoba měla nějakou psychickou poruchu, zkušenost by mohla dopadnout velmi špatně.

Ohlédnutí za dávnými experimenty z let 1952 až 1974 připomíná, že později byly tyto pokusy všude ve světě zakázány, nyní se však o nich znovu uvažuje.

Další souvislosti:

Psychedelika pozornost vědců přitahují dlouhodobě. S psychoaktivními látkami experimentoval například J. E. Purkyně, který popsal účinky rulíku zlomocného, muškátového oříšku, opia a dalších látek. Zajímavé byly rovněž pokusy s meskalinem, kterému se věnovala celá řada vědců, u nás třeba Světozar Nevole, který jej využíval k hlubšímu pochopení vnímání a kreativity a zkušenost s meskalinem popisoval jako „zkušenost 4D“, přičemž věřil, že to, jak běžně vnímáme realitu, je jen jeden ze způsobů jejího nazírání.

Psychedelické účinky LSD (diethylamidu kyseliny lysergové) byly objeveny 16. 4. 1943 – jeho objevitel, Švýcar Albert Hofmann, se přitom touto látkou v laboratoři náhodou intoxikoval.

Etický výzkum – nejdřív na sobě

„V Česku se LSD věnovali mnozí psychologové a psychiatři, např. Stanislav Grof a Jiří Roubíček, kteří oba vnímali zkušenost s LSD jako prakticky nenahraditelnou, neboť umožňuje z první ruky prožít to, co lékaři pozorují u svých pacientů. Roubíček si všiml, že prožitek intoxikace LSD vedl ze strany lékařů ke změně vnímání pacientů s psychózami,“ popisuje jeden z autorů studie, Petr Winkler z Národního ústavu duševního zdraví.

K autoexperimentům však docházelo také z důvodů etických: vědci zkrátka nechtěli podávat „pokusným osobám“ látky, jejichž účinky na sobě předtím sami nevyzkoušeli.

Zdroj: Journal of Psychoactive Drugs, doi: 10.1080/02791072.2013.873158

Čtěte také: O spotřebě narkotik i léků vypovídá rozbor kanalizace