Za nefungující tyčinky a čípky zaskočily po vnějším zásahu jiné buňky sítnice a vrátily určité vidění – zatím laboratorním myším.

Po nevratném poškození tyčinek a čípků při nemocích, jako jsou retinitis pigmentosa nebo věkem podmíněná makulární degenerace, by ještě mohla existovat pomoc: přimět ostatní buňky v sítnici, aby přebraly práci světločivných buněk.

Sítnice má tři vrstvy nervových buněk, ale jenom vnější vrstva obsahuje tyčinky a čípky, které reagují na světlo a umožňují vidění. Když je degenerativní nemoc zničí, přestanou fungovat, ale zbytek sítnice existuje dál, stejně jako nervová spojení s mozkem.

Když nemůže jeden, nastoupí druhý

Vědci především z Kalifornské univerzity v Berkeley tedy zkusili chemickými prostředky působit na gangliové buňky, které přenášejí informace ze sítnice, ale normálně nejsou citlivé na světlo.

Výzkumníci našli chemickou sloučeninu (nazvanou DENAQ), která dokázala na několik dnů přimět gangliové buňky, aby reagovaly na běžné denní světlo. Její účinnost ověřili na laboratorních myších, jimž ji do očí vnesli mikroinjekcí. V tuto chvíli však nevědí, zda myši po zákroku úplně „vidí“, nebo jsou jen citlivé na světlo – reagují však obdobně jako normálně vidící hlodavci. V obou případech by určitě šlo o vylepšení situace nevidomých.

Ještě roky výzkumů

Vedoucí výzkumu Richard Kramer zdůrazňuje, že potrvá ještě několik let, než se podaří postup vylepšit a prokázat, zda může být použitelný i pro lidi.

Zdroj: Neuron, doi: 10.1016/j.neuron.2014.01.003

Čtěte také: Technika umožňuje nevidomým „slyšet“ barvy a tvary