Vakcína z pražského Ústavu hematologie a krevní transfuze zastavuje nádorové bujení u myší. K léčení lidí má ještě daleko.

Vakcína se vytváří z vhodné DNA myší a vstřikuje se pak – navázaná na nepatrné zlaté částice – do jejich organismu pod tlakem „pistolí“ poháněnou stlačeným heliem. DNA proniká do buněčných jader a vyvolává imunitní odpověď organismu proti nádorovým buňkám.

Vakcína se aplikuje opakovaně a dokáže u drobných hlodavců zastavit nádorové bujení téměř stoprocentně.

U lidí to však v podobných případech nebývá zdaleka tak přímočaré. Jestli princip vyvinutý v ÚHKT bude mít šanci dostat se i do klinických pokusů, se teprve uvidí.

Podrobnější informace:

Výzkumníci z ÚHKT popisují, že využili principu imunoterapie, což je nyní v onkologické léčbě obecně velmi slibný přístup.

„Imunoterapie nám umožňuje využít toho, že se v nádorech vyskytují nové antigeny, kterými se nádorové buňky odlišují od buněk normálních. Imunizace proti těmto antigenům přiměje organismus, aby proti nim vyvinul sám potřebnou imunitní odpověď,“ popisuje vedoucí projektu RNDr. Michal Šmahel, Ph.D., který už za svou vědeckou činnost dostal dvě ceny ministra zdravotnictví a také ocenění od Ligy proti rakovině.

Desítky let výzkumů v celém světě

„Plán vyvolat protinádorovou imunitní odpověď vakcinací není nijak nový, ale o jeho složitosti svědčí to, že desítky let zaměstnává stovky týmů po celém světě. Nádorové buňky jsou totiž geneticky nestabilní, díky čemuž se mohou proměňovat a před imunitním zásahem tak unikat,“ vysvětluje Michal Šmahel z oddělení experimentální virologie ÚHKT, který spolu se svým týmem vyvíjí jakési genové kompiláty – takzvané chimerické geny.

Pomocí nich pak útočí nejen na samotné nádorové buňky, ale také na buňky okolní, které nádorové bujení podporují.

Jeden týden, tři dávky

Vakcína, která se skládá ze zmiňovaných chimérických genů a také z miniaturních kroužků DNA (z plazmidů), se do myší kůže aplikuje ve třech dávkách během jednoho týdne. Namísto klasické injekční stříkačky ale vědci používají speciální genovou pistoli, což je až stonásobně účinnější.

„Důkazy, že to může fungovat a že lze úspěšnou imunoterapií zabít i odolné nádorové kmenové buňky, vidíme u hematoonkologických onemocnění už dnes,“ připomíná Michal Šmahel a zmiňuje transplantaci kostní dřeně či podávání léčebného proteinu interferonu alfa pacientům s chronickou myeloidní leukémií.

V ÚHKT se vědě a výzkumu obvykle věnuje 70 až 80 pracovníků, kteří se podílejí na 25 až 30 výzkumných projektech ročně a publikují o nich v průměru 55 až 60 impaktovaných publikací.

Čtěte také: ÚHKT hlásí tisící transplantaci kostní dřeně