Zdejší lékaři využívají katetry, jimiž zavádějí novou chlopeň přes tepny v třísle nebo z drobného řezu na hrudníku.

Metoda je vhodná pro pacienty se zúženou aortální chlopní, které chirurgové kvůli velmi vysokým rizikům komplikací nemohou operovat. Lékaři pražského Institutu klinické a experimentální medicíny začali tímto postupem jako první v ČR i ve střední Evropě léčit pacienty v prosinci 2008. Za pět let pomohli už 112 nemocným.

Výhodou zákroku je jeho minimální zátěž pro pacienta. Většina výkonů se provádí přes tepnu v třísle a nemocného není potřeba uspávat.

Další podrobnosti:

Metoda pomáhá pacientům, kteří mají zúženou chlopeň mezi levou komorou a aortou – ta se neotevírá správně. Snižuje se tak přítok okysličené krve ke všem orgánům těla, což se projevuje zhoršeným dýcháním, pocitem na omdlení a případně až ztrátou vědomí, bolestmi na hrudníku, zvýšenou únavou a celkovou slabostí.

„Původní zúžená aortální chlopeň se nejprve rozšíří balonkovým katetrem a poté se do ní zavede chlopeň nová, která je umístěna v zaváděcím katetru o průměru 6 mm. Následně se nová chlopeň postupným vysouváním ze zaváděcího katetru implantuje do místa původně zúžené aortální chlopně. Místo vpichu do tepny je možné uzavřít speciálním stehem, který se zavádí po katetru, takže po výkonu je patrná pouze drobná jizvička dlouhá kolem 8 mm. Výkon provádíme většinou při lokálním umrtvení pod rentgenovou kontrolou na speciálním katetrizačně-operačním sále a celý trvá přibližně dvě hodiny,“ popisuje vedoucí Oddělení intervenční kardiologie IKEM MUDr. Michael Želízko, CSc.

Většina pacientů má věk nad 80 let, řada z nich má přidružená onemocnění. Pacient je po zákroku od druhého dne pohyblivý bez omezení a zůstává v nemocnici jen 5 až 7 dní, namísto 10 až 14 dnů a několika týdnů následné rehabilitace při chirurgickém řešení.

Intervenční kardiologie se rozvíjí

Intervenční kardiologie, kam tato metoda náhrady aortální chlopně spadá, se v posledních letech velmi rychle vyvíjí a zdokonaluje.

„Z původního rozšiřování zúžených věnčitých tepen u chronických pacientů jsme již před více než dvaceti lety začali léčit metodou angioplastiky nemocné s akutním infarktem myokardu a postupně i další cévní postižení – bez nutnosti chirurgické operace řešíme řadu defektů a komunikací v srdci (defekty septa síní, komor), rozvíjí se složité výkony u chlopenních postižení či u některých vrozených srdečních vad, což bylo ještě před lety téměř nemyslitelné,“ dodává MUDr. Želízko.