Světový den Parkinsonovy nemoci upozorňuje na chorobu, jíž u nás trpí asi 14 až 16 tisíc lidí, v Evropě asi půldruhého milionu.

Nezvyklou prosbu vyslechli v minulých dnech od svých návštěvníků politici (od předsedy Senátu Milana Štěcha po ministra zdravotnictví Leoše Hegera): Nasaďte si tuto rukavici a zkuste se napít, vyťukat číslo na mobilu nebo se podepsat.

Návštěvníci pocházeli z občanského sdružení Společnost Parkinson, která sdružuje pacienty s touto chorobou, jejich příbuzné a také lékaře, kteří je léčí.

Rukavice je hodně neohebná, takže ten, kdo si ji nasadí, přímo pozná, co zažívá nemocný s omezenou hybností. A nápad na její vyzkoušení politiky vzbudil i zájem médií.

Past na lékaře

Zástupci nemocných takto připomínali své starosti u příležitosti Světového dne Parkinsonovy nemoci, který je 11. dubna – v den narození lékaře Jamese Parkinsona, jenž ji v roce 1817 poprvé popsal.

Ročně se v Česku diagnostikuje jeden až jeden a půl tisíce nových pacientů. Přestože nemoc postihuje nejčastěji lidi ve věku 50 až 60 let, objevují se mezi nemocnými příležitostně i třicátníci.

„Diagnostikovat toto onemocnění není někdy snadné, protože jeho počáteční projevy mohou být velmi nespecifické. Mohou to být nejenom poruchy hybnosti a jemné mechaniky, ale i ztráta čichu, zácpa, poruchy pocení, poruchy zraku a jiné,“ uvádí MUDr. Petr Dušek z Neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. „Nezkušený lékař za desetiminutovou návštěvu pacienta v ordinaci nemusí příznaky rozpoznat. Také revizní lékař obvykle vidí pacienta v dobrém stavu, po medikaci, a ne vždy odhadne, že po většinu dne bývá pacient těžce invalidizovaný,“ dodává Petr Dušek.

Kauzální léčba stále v nedohlednu

Ještě před pár lety nebylo známo, že by u nemoci existovaly genetické dispozice, dnes se vliv dědičnosti uvádí u 10 procent případů. Podobně se začíná zjišťovat, že některé toxiny v prostředí mohou způsobit odumírání neuronů přispívající k Parkinsonově chorobě.

Zlepšuje se terapie – protože nemoc přímo souvisí s úbytkem nervových buněk produkujících dopamin, přibývá medikamentů, které pacientovi tento neuropřenašeč do těla dodávají.

„Zvyšuje se i využití hluboké mozkové stimulace, při níž elektroda v mozku vysílá pulzy, které vždy na čas odstraní třes rukou i poruchy hybnosti?“ připomíná prof. MUDr. Evžen Růžička, DrSc., přednosta Neurologické kliniky VFN. (Více čtěte zde.)

Všechny tyto postupy výrazně zmírňují a projevy choroby a zbrzďují její postup, avšak kauzální léčba stále chybí.

Očekávání nesplnily transplantace embryonálních či fetálních buněk do mozku pacientů. Ani implantace kmenových buněk, od nichž se předpokládalo obnovení produkce dopaminu v mozku, se zatím neprosadily.