Výzkumníci navrhují vymyslet eticky přijatelné placebo.

Výzkum britských univerzit v Oxfordu a Southamtonu ukázal, že téměř každý lékař v Británii někdy naordinoval pacientovi placebo.

Přitom 12 procent lékařů alespoň jednou použilo čisté placebo, tedy neutrální látku (modelově pilulku cukru nebo solný roztok), o níž pacientům řekli, že to je účinný lék.

Plných 97 procent lékařů pak pacientům poskytlo placebo v podobě skutečného, ale nefunkčního medicínského postupu (jako je podávání antibiotik při virové infekci, nepotřebný krevní test, nepodstatné vyšetření). Tím pacienta ujistili, že je o něj dobře pečováno.

Neakceptovatelné, ale používané

Výsledky vyplynuly z dotazníků, na které odpověděl vzorek 783 lékařů.

„To není podvádění pacientů,“ hodnotil výsledky spoluautor studie Jeremy Howick z Oxfordské univerzity. „Studie ukázala, že používání placeba je v Británii široce rozšířené. Doktoři věří, že placebo může pacientům pomoci.“

Zajímavé však přitom je, že za eticky akceptovatelné ve studii označilo použití placeba 84 procent lékařů – obvykle však s tím, že pacientovi se nesmí přímo lhát. Avšak placebo někdy použili téměř všichni. Zdá se tedy, že buď při léčení občas někteří lékaři jednají proti svému přesvědčení, anebo se jejich přesvědčení v průběhu života změnilo.

Pomáhá, tak je využijme

Autoři studie připomínají, že placebo opravdu při některých diagnózách pomáhá. Doporučují proto zabývat se vývojem jeho eticky přijatelné formy.

Dodejme, že takové placebo by se muselo nějak dostatečně nesrozumitelně pojmenovat. Před dvěma lety vědci z Lékařské fakulty americké Harvardovy univerzity dali placebo skupině lidí trpících syndromem dráždivého tračníku s pravdivým vysvětlením, že to je „zcela inertní substance, která sníží jejich bolest prostřednictvím psychosomatického samoléčicího procesu“. 59 procent pacientů pak hlásilo, že se cítí lépe.

Kdyby nemocným srozumitelně řekli, že jim dávají neúčinnou látku, aby oblafli jejich psychiku, dopadl by pokus určitě nepříznivě (zejména pro lékaře…).

Zdroj: PLoS ONE, doi: 10.1371/journal.pone.0058247