Byl profesorem nukleární medicíny a radiobiologem a také emeritním prorektorem Univerzity Karlovy.

Prof. MUDr. Zdeněk Dienstbier, DrSc., dr. h. c., zemřel 22. května 2012 ve věku nedožitých 86 let. Mezi veřejností byl nejvíce známý jako spoluzakladatel Ligy proti rakovině. Byl však též světově uznávaným profesorem nukleární medicíny a radiobiologem.

Narodil se v Chrudimi 30. května 1926. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy vystudoval v letech 1945–1950.

Po promoci nastoupil jako asistent na I. interní kliniku, kde v roce 1955 získal titul kandidáta věd a v roce 1958 habilitoval. V roce 1964 obhájil titul doktora věd a v roce 1965 se stal profesorem nukleární medicíny.

V letech 1957–1990 byl přednostou Fyzikálního ústavu (později Biofyzikálního ústavu a poté Ústavu biofyziky a nukleární medicíny) Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy (FVL UK). V letech 1960–1963 byl proděkanem FVL UK a v letech 1964–1969 prorektorem Univerzity Karlovy.

V letech 1958–1990 byl členem vědecké rady ministerstva zdravotnictví, v roce 1970 jejím předsedou a 1975–1990 místopředsedou. V letech 1969–1990 byl hlavním odborníkem oboru nukleární medicíny. Aktivně pracoval v orgánech biologicko-lékařských věd Československé akademie věd (1975–1990).

Vliv záření na živé organizmy

Od počátku své odborné kariéry se věnoval studiu účinků ionizujícího záření na živé organizmy a prvním aplikacím radionuklidů v diagnostice a terapii. Jeho práce brzy získala mezinárodní ohlas a profesor Dienstbier se stal členem výboru (1963–1969) a prezidentem Evropské společnosti radiační biologie (1969–1970).

V roce 1977 byl pozván do mezinárodní komise, která zkoumala následky výbuchů atomových bomb v Hirošimě a Nagasaki. Jeho aktivity na poli radiobiologie vyvrcholily aktivním členstvím v mezinárodní organizaci lékařů pro prevenci jaderné války (IPPNW) v letech 1982–1990, oceněné Nobelovou cenou za mír (1985).

Radiobiologie byla také oborem, ve kterém se podílel na aktivitách Světové zdravotnické organizace a Mezinárodní agentury pro atomovou energii.

Nukleární medicína

Interdisciplinární zájem o radiobiologii a vnitřní lékařství vyústil v koncepci oboru nukleární medicíny, který na FVL UK založil. Od roku 1957 vedl první pregraduální kurzy a v roce 1960 společně s prof. MUDr. Oskarem Andryskem, DrSc. publikovali první československou vysokoškolskou učebnici nukleární medicíny.

V polovině 60. let zakládá první oddělení nukleární medicíny ve fakultních nemocnicích na Karlově náměstí. Společně s výzkumnou částí ústavu se brzy řadí mezi přední evropská pracoviště. Vznikají zde prioritní práce nejen lékařské, ale také fyzikální, technické a radiochemické i první aplikace výpočetní techniky.

V roce 1965 se prof. Dienstbier podílí na založení Společnosti nukleární medicíny a radiační hygieny a stává se jejím předsedou. Po jejím rozdělení v roce 1968 předsedá výboru České společnosti nukleární medicíny a radiační hygieny ČLS JEP až do roku 1990.

V letech 1969–1986 pořádá ceněná mezinárodní sympozia nukleární medicíny v Karlových Varech navštěvovaná odborníky z celé Evropy. Byl viceprezidentem Evropské společnosti nukleární medicíny ENMS (1975) a prezidentem evropského kongresu ENMS v roce 1979.

Česká a slovenská nukleární medicína mu vděčí za mnohé. Za špičkové vybavení mnoha pracovišť, péči o kvalitní postgraduální vzdělávání i možnost účasti na odborných aktivitách v zahraničí.

Liga proti rakovině

Po odchodu do penze v roce 1990 se vrací na I. interní kliniku (1991–1996), dále systematicky pečuje o skupinu pacientů s maligními lymfomy a v roce 1990 spoluzakládá Ligu proti rakovině Praha. Ta je vyústěním jeho celoživotních aktivit odborných i společenských. Lize předsedá až do roku 2010.

Poté se věnuje psaní populárních vzpomínkových knížek, esejů, populárně naučných knih především o stárnutí a nádorovém onemocnění a vděčně přijímaných rad nemocným.

Prof. Dienstbier je autorem a spoluautorem více než 500 odborných článků, z nichž mnohé vyšly v zahraničí, 14 odborných monografií a učebnic (2 v zahraničí), 17 kapitol v monografiích (12 v zahraničí). Je nositelem mnoha vyznamenání a čestným členem odborných společností u nás i v zahraničí. V roce 1987 obdržel čestný doktorát medicíny Humboldtovy univerzity v Berlíně.